Au revoir

25. září 2012 v 18:11 | Jannie |  Novinky
Dlouho jsem se odhodlávala k nějakému razantnímu kroku tady na blogu. A nuže, nyní jsem ho opravdu udělala. Jelikož jsem nezvládala tři blogy ani o prázdninách, naivně jsem si myslela, že je budu stíhat, teď, ve školní rok je to daleko horší. Nestíhám ani jeden. Ačkoliv mě mrzí, že opouštím svůj grafický blog, který vedu již téměř druhým rokem, napadlo mě, že bude lepší všechny blogy spojit v jeden. Dalším plusem je spoluautorství s Ellou, již znáte z povídkového blogu. Přesto tento blog ani zbývající dva nesmažu, kdykoliv budete mít přístup ke starým příspěvkům.
A teď již zbývá jen říct au revoir amateur-graphics, jannie-povidky a jannie-sperky a přesunout se na nový, jehož adresu naleznete. ZDE.
Sbohem, věrní čtenáři
 

Jsem šíleně dospělá!

5. září 2012 v 20:34 | Jannie |  Téma týdne
Vážně? Opravdu jsem? Trochu si tak připadám. V mém životě se toho spousta změnilo za poslední dobu. Skončily prázdniny a já nastoupila na školu, na níž je potřeba se chovat zodpovědně a dospěle. Nedělat si z profesorů ( Neustále si zvykám na to oslovení pane profesore/paní profesorko ) nepřátele. Pilně se učit na každý den. Dělat poctivě domácí úkoly. Nosit všechny pomůcky k učení. Zkrátka dělat, co je třeba, abych ten prvák vydržela. Zatím všechno dodržuji, ačkoliv testy ještě žádné nepíšeme, to teprve příjde. Ale v devítce jsme byla pravým opakem. Ukončení základky pro mě byla výzva, jak štvát učitele, bavit se, smát se a dostat i pár poznámeček. Kašlala jsem na morálků (alespoň u některých učitelů), učila jsem se jen na písemky a přesto jsem měla skvělé výsledky. Na mé nové škole to však stačit nebude. Budu muset nasadit mnohem rychlejší tempo. Budu muset dospět. Možná si říkáte, co takový člověk dělá na gymplu. Ale prázdniny mě zcela proměnili. Nyní se bojím každého karambolu, každého kroku vedle, protože teď už si všechno řídím sama. Je to snad tím, že jsem konečně pocítila tu zodpovědnost na svých bedrech? Že jsem dostala rozum? Snad. Snad jsem dospěla.

Jedeme dál...

1. září 2012 v 13:46 | Jannie |  Téma týdne
Moji milí čtenáři
Chci se vám omluvit za svoji delší nepřítomnost, ale důvod byl zcela jednoznačný. Byla jsem na seznamovacím výletu se svojí novou třídou. Povedlo se to tak, jak jen to bylo možné a překonalo má očekávání. Znali jsme se někteří už z facebooku, ale tam jsme ten kolektiv ještě utvrdili a myslím, že jsme jediná třída, která se takhle moc baví. Máme super srandovní kluky, kteří dokážou pobavit. Poznali jsme se, ve všech hrách si pomáhali, takže myslím, že začátek je dost slibný. Taky jsme psali dopis sami sobě, jenž si přečteme za čtyři roky na stužkovacím večírku. Tématem byly cíle do budoucna a přání a tužby.
Ani jsem nemohla uvěřit, že už budu za chvíli na střední. A najednou se otcnu na seznamovacím výletu, kde znám jen hrstku lidí a je jen na mě, jak na ně zapůsobím. Naše devítka se rozpustila a každý se rozprchl jinou cestou. Zkrátka jedeme dál, tak to je, mrzí mě to, ale myslím, že i tato třída bude super.
Na závěr přidávám naši první třídní fotku. Možná mě poznáte, nápověda: jsem nad tím klukem v červeném tričku :))
Adios přátelé.

 


Černá

18. srpna 2012 v 17:37 | Jannie |  Téma týdne
K tomuto tématu mě nenapadl žádný smysluplný článek a už jsem dlouho negrafičila, tak jsem udělala takové jednoduché hodinky. Pohrála jsem si s černou a bílou. Práce tak na pět minut. Ocením pochvalu i kritiku.


Dárek k narozeninám na poslední chvíli

12. srpna 2012 v 13:37 | Jannie |  Kresby-moje tvorba
Všimla jsem si, že jsem na blog už delší dobu nedala nějakou kresbu. Proto jsem se rozhodla zveřejnit kresbu tužkou mých rodičů. Ten obrázek jsem jim kreslila k narozeninám, oba dva slavili společně čtyřicítku a tak to bylo víc slavnostní. Zajímavé je, že jsem se k tomu dlouho nemohla dokopat a kreslila jsem to až na poslední chvíli. Zabralo mi to celé tři dny, ale aspoň jsem se vyhnula přípravám na tu velkou sešlost, což samozřejmě doprovázela spousta křiku, výbuchy zoufalství a zhroucených nervů :DD Doufám, že kresbu ohodnotíte :))

PS: Podoba zaručena :D
PS2: Pravda, krapet jsem je omladila :D


Můj domácí mazlíček

10. srpna 2012 v 14:57 | Jannie |  Téma týdne

1. Máme doma rybičky. Vesele si brouzdají ve vodách svého "atlantiku", pokud vidí zraněného jedince, stanou se z nich dravci a kanibalové a čistotu jim zajišťuje velká, placatá a ošklivá ryba věčně přisátána sklo. S takovými exempláři bych se nikdy v životě nemazlila. Akvárium máme doma, ale rozhodně nejsou moje. Naštěstí.

2. Venku hlídá naše obydlí pes. Je to jezevčík křížený s pouliční směsí. Fotka ZDE. Je již starý, sotva něco vidí, slyší a jediná jeho denní činnost je spánek a občasný lok vody, či nějaká ta kost od oběda. Těžko bychom ho pokládali za obránce, který by za nás položil život. Ale máme ho rádi, občas se s ním i pomazlíme, ovšem bydlí venku.

3. Želví sestřičky stráží pokoj mých bratrů. Věčně se opalují na slizkém kameni, který vévodí jejich akváriu, voda má opravdu "chutně" zelený nádech a o každou potravu se rvou jako psi. Jsou agresivní a svými tlamami odstrašují okolí ve vzdálenosti několika metrů. Moje kůže již několikrát pocítila ostří jejich drápu. Proto bych je rozhodně nepokládala za přítulné želvičky, s kterými bych se nedej bože mazlila!

4. Křeččí katastrofa aneb nekonečný zástup křečků džungarských dříve nebo později končících v hrobečku na zahradě pod břízou. Ano, jsou to chudáčci. Jejich pohyb je omezený na prostor 50x30 cm v hromadě pilin, domečku ze starého, vyschlého kokosu. Jedinou zábavou jim je okusování slizké napáječky a plastového kolotoče, v němž se ani neobtěžují točit. Proto se nedivím, že se unudili k smrti. A popravdě se s nimi ani mazlit nedá.

Takže, to je naše domácí zvířectvo. Máme jich hodně, ale ani jednomu bych s určitostí neřekla Můj domácí mazlíček.

Sázka aneb 5 facek na obzoru

7. srpna 2012 v 10:57 | Jannie |  Deníček
Nikdy jsem se příliš nesázela. Připadalo mi to jako hloupá záležitost, kde jde spíše o štěstí. Avšak letos o prázdninách se můj názor docela pozměnil. Když nejde o peníze, může být sázka i zábavná.
Začátkem července jsem byla na tři dny u babičky na takové menší prázdniny. Byla tam i moje sestřenka se svým malým bráškou, kterému budu říkat M. Abych se ty tři dny nenudila, dotáhla jsem si s sebou celý svůj kufřík s korálky a hned na místě jsem zkusila vyrobit mořskou hvězdu (náhled ZDE). Bystrý bratránek M. si samozřejmě všiml mojí snahy a začal provokovat. Pokoušel se mě přimět uvěřit, že to nezvládnu. Bylo to docela možné, protože jsem to dělala poprvé, ale moje tvrdohlavá povaha mi nedovolila se vzdát a tak jsem mu začala oponovat. Dohadovali jsme se přibližně pět minut a pak padla ta zásadní věta.
"Vsaď se."
A sázka byla na světě. Vsadili jsme se o zmrzlinu, že to do večera nestihnu. Svrdili jsme sázku sevřením dlaní a já samozřejmě vyhrála. M. byl pěkně naštvaný, ale musel dostát dohody a zmrzku mi koupil. Jak ta skvěle chutnala!
Avšak ta hlavní sázka, která mi dodala do života potřebnou radost, se udála právě včera. Jak jinak, vsadily jsme se s kamarádkou Sněhurkou. Ona je přímo závislá na výhře, ještě nikdy snad neprohrála hádku a obětovala by cokoliv. Samozřejmě to podle mě není moc dobrý pohled na svět, protože nemůžeme přece obětovat cokoliv jen kvůli výhře. Avšak ona by toho možná schopná byla. Začala jsem ji tedy dráždit, že jednoho dne se určitě vzdá. Opět se začala dohadovat. A tak jsme uzavřeli sázku, která má však trošku větší ráži, než nevinná sázka o zmrzlinku.
Pokud do 10 LET, přesněji do 6.8. 2022, úderem dvanácté hodiny, nepřistihnu Sněhurku při prohře, může ona uštědřit mojí osobě PĚT FACEK po dobu, jakou bude chtít. Pokud ji však přistihnu, dostane facky ona. Podaly jsme si imaginárně ruce a stvrdili to s tím, že neplatí žádné křížkování a podvody. Takže za deset let uvidíme a já vám tady slibuji, že ji přiměju prohrát. Alespoň jednou v životě prohraje. A ačkoliv si to nechce připustit, někdy je lepší se nehádat a zkrátka se vzdát.
Tak, doufám, že vážnější sázku nikdy neuzavřu, protože mi hrozí pět peprných facek od Sněhurky a pokud prohraju, bude to bolet. :D Držtě mi palce lidičky.

Kam dál