Květen 2011

Rybízová invaze

29. května 2011 v 17:18 | Jannie |  Deníček
Pečení asi vždycky zůstane mojí silnou stránkou.Dneska, jenom co jsem se vyhrabala z postele, mi maminka zdělila, že již není co vzít do huby, takže bych měla něco upéct.
Proč zrovna já?
Ona prý pekla včera.
Pokusila jsem se odporovat, ale vážně mi vidina zakázaného počítače nějak nepřišla k chuti, mamina zastává tvrdou, ale účinnou výchovu a tak jsem se rozmrzele pustila do díla.Po noci strávené v knihách, kdy jsem asi do dvou do rána četla napínavý román a přinutila jsem se jít spát pouze proto, že mě pomalu ale jistě přemáhala únava, se není čemu divit že.Nakonec jsem v kuchařce našla recept na zajímavou bublaninu s rybízem a nakonec z toho vzniklo tohle (viz obrázek dole) i za cenu tuny zašpiněného nádobí a zaprášené kuchyně od mouky.Nakonec se nad výrobkem všichni zalizovali, mlsný bratřík stál každou vteřinu u plechu a ukrajoval si kusy jak pro psa.Na staršího bratra nakonec zbylo jen pár kousků, jeho chyba, nemá se věčně flákat venku.Takže taková pěkná rodinná idylka.K obrázku dole:doufám že se vám sbíhají sliny :P



Moje budoucnost je skryta v mlze...

27. května 2011 v 17:30 | Jannie |  Téma týdne
...stejně tak, jako budoucnost každého z nás.Nikdo neví co se stane, co bude zítra, za týden, za rok.Máme sny, přání, touhy, doufáme, že se nám vyplní, ale ani toto není jisté.Jak si představuji svoji budoucnost já?
Jednoduše.Že udělám úspěšně střední a vysokou školu, najdu si dobře placenou práci, budu se věnovat svým koníčkům, možná by mi i nebylo proti srsti se trošku proslavit, i když opravdu nechápu čím, najdu si (doufejme) nějakou hodnou spřízněnou duši, s níž strávím s trochou štěstí zbytek života, budu cestovat po světě,možná, že se tam objeví nějaký ten potomek.
Smějete se?Já jo, protože je to naprosto směšné.Takhle by si to představoval každý, ale co by to potom bylo za zmatky.Třeba zrovinka vyletím už v prváku na střední, na výšku se dostanu se spožděním a i když ji udělám kupříkladu neseženu práci.Je možné, že budu donekonečna otravovat rodiče svojí přítomností, žádného muže si nenajdu a i kdyby, třeba to bude parchant a nebo bude nakonec chyba ve mě.Je taky možné, že nebudu mít dostatek peněž na cestování, nebudu moci mít děti a zemřu brzo na rakovinu, řekněme.Tahle verze už není tak usměvavá a osvícená sluncem a kdovíčím ještě co?
Tím jsem chtěla vlastně říci, že i když si něco přeji a doufám v krásnou budoucnost po boku vysněného prince, nic z toho se nemusí splnit, ale může.Třeba udělám už jen chybu tím, že si nevyberu vhodnou školu, spřátelím se se špatnými lidmi.A nebo si na mě zasedne učitel či budu třídní vyvrhel.I to je možnist.Proč nás čeká v životě tolik překážek?Proč nemůže být sladký jako med, bez starostí a bez problémů?Protože...
To jsou naivní představy, je načase to ukončit.Prostě budoucnost neznáme, nikdy znát nebudeme a pokaždé si pro nás připraví nějaké nemilé či milé překvapení.Ale je pěkné doufat.Doufat v to, že se to splní.Nakonec...třeba zrovna já nebo vy můžete být tím komu bude v budoucnu dobře...i to je přece možnost. :)

France design

27. května 2011 v 17:10 | Jannie
Rozhodla jsem se vytvořit nový vzhled pro můj blog.Ten fialový už jsem okoukala, nebyl špatný, ale všechno potřebuje změnu.Prvních pár dnů jsem bádala po tématu, navštěvovala jiné blogy a hledala nějakou inspiraci a nakonec mě k vytvoření tohoto designu navedl nový grafický program.Stáhla jsem si GIMP a kamarádka mi poslala stránku s návody na různé úpravy mezi nimiž také onu Eiffelovku.Zkusila jsem to, zdálo se mi to povedené a tak se zrodil základ designu.Kvalitu ohodnoťte samy v anketě a jinak doufám, že se vám taky líbí.



Eiffelovka

26. května 2011 v 16:49 | Jannie |  Ostatní grafika
Trochu jsem se zaučovala v novém programu a tak z toho a částečně také z Picniku vzniklo tohle.Francii prostě zbožňuji, to se nezapře.Dlouho jsem přemýšlela jestli tam mám přidávat fialové zabarvení, ale nakonec to vypadá zajímavě ne?


Společenské šaty 2

26. května 2011 v 14:03 | Jannie |  Kresby-moje tvorba
Další šaty také podle návodu, ale myslím, že jsou povedené.



Svět novýma očima

19. května 2011 v 18:42 | Jannie |  Příběhy ze života


Na celé dva úmorné týdny jsem oslepla!Byla jsem tam společně s mamkou, která se také nechala vyšetřit u oční lékařky a ta mi řekla, že bude muset bohužel zvětšit dioptrie na mých brýlích.Neměla jsem jí to za zlé, jelikož přes ně se už vážně nedalo koukat.A tak mě poslala k jedné paní, jež mi okuláry vzala a já jsem dva týdny švidrala na tabuli a nemohla nic přečíst.
Naštěstí byly vyslyšeny mé prosby, ať už jsou ty brýle krucinál spravené a včera je taťka přinesl o několik pár stovek chudší.Můj svět byl zachráněn.Když jsem si ten večer brýle nasadila, nijak velkou změnu jsem nepocítila, ale když jsem s nimi celý den chodila po světě, ihned jsem viděla ten zásadní rozdíl.
Bylo to, jakoby mi vyměnili oči.Viděla jsem detaily, všechno bylo najednou tak ostré.Dokázala bych spočítat lístečky na stromě(kdybych měla čas), přečetla jsem večkeré nápisy, viděla jsem kdejakou nekalost, do které bych třeba mohla stoupnout, viděla jsem mraky, slunce, kůru na stromech a kdejakého brouka.Viděla jsem ostřeji vlasy mých spolužaček, šmouhy na tabuli, okvětní lístky všelijakého rostlinstva.Viděla jsem všechno.
Prostě jsem prohlédla.Začala jsem si všímat více detailů, přírody a svého okolí.Jako kdybych si najednou uvědomila všechno.Že má nebe modrou barvu, že je tráva zelená, že má sedadlo v autobuse tam ten vzorek, že třídnímu pomalu, ale jistě, ubývají vlasy.(ne že bych si tohoto faktu nevšimla už dříve).
Byla jsem snad tehdy slepá, že jsem tohle neviděla?Jistěže byla, ale teď už mám mnohem lepší nálaadu když vím, že už slepá nebudu.Tedy alespoň co se zraku týče.

Smrt

14. května 2011 v 13:16 | Jannie |  Jednorázové
Další smutná a pro někoho morbidní povídka :D omlouvám se pokud se nebude líbit. (To mám z těch knižních hororů :D).Tentokrát jsem se rozhodla pro tento typ v obrázku.Doufám, že to rozluštíte.



Když vám něco změní život

12. května 2011 v 20:48 | Jannie |  Deníček
Tento článek jsem se rozhodla napsat po dnešním strašlivém zážitku.Změnilo mi to život, moje plány, pohled na svět.Myslela jsem si, že takovou scénu nikdy nezažiji, ale z tohoto jsem mimo doteď.I když mi to i docela pomohlo se rozhodnout!

Exkurze Slavkov aneb když jsou spolužáci prostě šílenci :D

11. května 2011 v 16:06 | Jannie |  Deníček
Včera jsme byli na exkurzi ve Slavkově, všem známo jako střet tří císařu, Napoleon a spol.Nebudu vám popisovat historii, ale mé vlastní zážitky.Cesta tam byla celkem v pohodě, stihli jsme se Sněhurkou zabrat místa úplně vzdadu v autobusu, společně s takovou partou, s kterou jsme vlastně trávili veškerý čas výletu.Řeknu vám, že exkurze stála za to!Ne tak z pohledu vzdělávacího, podrobná historie mě zas tak nezajímá, ale spíše z hlediska společnosti.Nejdříve jsme jeli na Mohylu míru, u které jsme se vyfotili a dokonce jeden šílenec na ni začal lézt, jenže třídní ho spatřil(nevím jestli bohužel nebo naštěstí:D).Dále jsme se potom dívali na video bitvy a taktiky císařů a jelikož nás průvodkyně nechala samotné dokonce jsme se tam ztratili. :D
Potom následovala nudná prohlídka hradu a konečně vytoužený rozchod.Měli jsme hodinu času a tak jsme již se zmiňovanou partou zamířili najít nějakou dobře ukrytou restauraci na oběd.Jenže asi tak dobře ukrytá nebyla, protože za chvíli se do ní přišli najíst i všichni naši učitele!!!To máme ale štěstí!:D
Potom jsme jen tak blbli, fotili se, smáli se a kupovali sladkosti a tak.Prostě to byl super výlet a nevěřila bych že to někdy řeknu, jelikož exkurze jsou nudné z mého hlediska, docela mě to bavilo.No až na tu zpáteční cestu, milý řidič nezapnul klimatizaci takže jsme se málem upekli!Jinak ale super a přidávám fotky.Schválně jestli uhodnete, která jsem já!A toho šílence za mnou si nevšímejte! :D







Oheň a voda

9. května 2011 v 16:54 | Jannie |  Jednorázové


Nedávno jsem brouzdala na svém starším blougu a našla docela zajímavoou jednorázovku, která by se vám možná mohla líbit.Nevím co jsem to měla tehdy za náladu, ale doufám, že se vám to bude líbit.





Společenské šaty

6. května 2011 v 18:57 | Jannie |  Kresby-moje tvorba
Kreslila jsem módu.Je to podle knížky, tutíž podle postupu, tutíž není nápad můj.Ale povedly se ne?
Pokud byste si je chtěli nakreslit máte tu hned tři kresby s postupem.



























Zlí a hodní lidé

5. května 2011 v 19:43 | Jannie |  Příběhy ze života
Naše škola slaví výročí(ani nevím kolikáte moc se o to nestarám) a volitelné předměty dostaly za úkol si nacvičit divadlo.Je to samozřejmě dobrovolné, takže já jsem se zdržela jakékoliv aktivity.


Číst je jako žít

4. května 2011 v 18:35 | Jannie |  Deníček
Dnešní generace dětí mezi něž sice patřím, ale na mě toto neplatí, nečte.Nejsou nuceny číst, nikdo to po nich nechce, kromě učitelů, ale většina si neuvědomuje o co vlastně přichází.

Sněhurka, s kterou nuda neexistuje...

2. května 2011 v 18:47 | Jannie |  Příběhy ze života
Ptáte se o kom mluvím?Jmenuje se Nikola a je...prostě bych si život bez ní nedokázala představit.
Jde o moji nejlepší kmarádku, kterou rozhodně nechci ztratit.Kamarádíme se už od první třídy, ale vlastně jsme nebývali vždycky kamarádkami.V první tříde jsme byli prostě jen...spolužačky, nebo možná něco víc, ale ona trávila hodně času s jednou jinou holkou.Mě to ani nevadilo, měla jsem svoje přátelé a tehdy jsem byla ještě dítě, které nad takovými věcmi nepřemýšlí.Ne že bych nebyla dítě i teď.
Prostě jsme tehdy byli takové horší přítelkyně.Třetí třídu jsme strávili v hádkách, přičemž já jsem stála při jedné holce a ona byla s tou druhou a veškeré přestávky patřily dohadováním a urážkám.Prostě typické holčičí dohadování.
Tyto nálady a situace přeskakovali do šesté třídy.V té době jsme si udělali jakousi partu či co, seděli jsme v lavicích za sebou a pozorně jsem sledovali učivo.
V sedmičce se vztahy prohloubili a na začátku osmé jsem se přesadila od mé tehdejší "spolusedící", ke Sněhurce.
Abych vám to vysvětlila, v té době začaly nejlepší časy v mém dosavadním životě.Třináct let ve skoro naprosté nudě se rázem změnily na dny plné srandy.Dělali jsme naschvály učitelkám, podváděli jsme(ne že bych na to byla hrdá), smáli jsme se, vyrušovali a samozřejmě dostávali poznámky.(Néé dělám si srandu zatím máme jenom jednu)
Stali se z nás zlé holky.Nebyli jsme zlé, ale to naše chování...mám se za sebe stydět?Ne, to nepřipadá v úvahu.Protože Sněhurka si prostě umí života užívát v tom dobrém smyslu, netráví hodiny denně nad učením, ale ne že by byla zase hloupá.Naopak je inteligentní, v matice pokulhává stejně jako já a dokáže mě pochopit.Neznám den, kdy bych se s ní nudila.Možná je to i tím, že hned jakmile ji uvidím, jsem hned šťastnější a nálada mi stoupne.
A jestli si tohle přečtě, chci aby věděla, že ji mám moc ráda a bez ní bych to asi nepřežila.
Proč jí říkám Sněhurka?Protože si ta "mrcha" obarvila vlasy na tmavě hnědo a strašně jí to sluší.Na první pohled byste si mysleli, že vypadá jako sněhurka.Jen jí chybí ti trpaslící no.
Takže Sněhurko...Co zítra provedeme Gabře? :D *

*to je jedna učitelka, která také patří k těm, kteří našimi naschvály nezústávají opomenuti...
Pápá Jannie

Monster Energy

1. května 2011 v 17:52 | Jannie |  Světlé-Veselé
Mám tu pro vás další lay který jsem pracně vyrobila pro bratra, jenže ten svůj blog nakonec stejně nepoužívá.No, nevadí, třeba se bude hodit i někomu jinému.




Krev

1. května 2011 v 10:25 | Jannie |  Jednorázové
Podíval jsem se na dívčino zubožené tělo a můj pohled se okamžitě stočil k obrovské prohlubni v hrudníku.Přikročil jsem k ní a poklekl, do očí se mi vedraly slzy z pohledu na ránu, která byla jistě smrtelná.Valila se z ní ještě horká krev a tvořila na podlaze pod ní rubínovou louži.