Číst je jako žít

4. května 2011 v 18:35 | Jannie |  Deníček
Dnešní generace dětí mezi něž sice patřím, ale na mě toto neplatí, nečte.Nejsou nuceny číst, nikdo to po nich nechce, kromě učitelů, ale většina si neuvědomuje o co vlastně přichází.

Kdybyste dali vybrat malému dítěti mezi pohádkou na dobrou noc z knihy a videem o Méďovi Pú a jeho kamarádech, co myslíte, že by si vybralo?A rodič, který chce zřejmě dítě zabavit a věnovat se něčemu jinému, jej posadí před televizi.
Jistě, malé děti si to neuvědomují, ale co získáte filmem a co knihou?
Když sledujete film, vidíte to, co do něj režisér zakomponoval.Vidíte scény, bojíte se, možná brečíte, ale jak můžete vědět jak se DOOPRAVDY cítí hlavní postava?O čem přemýšlí, rozjímá, co ji trápí?A v tom je ta veliká nevýhoda i výhoda filmů:Scénu vidíte jasněji, takže nemusíte být na pochybách jestli jste si to nepředstavili špatně, ale NEVÍTE co si postavy myslí.
Zato kniha...je obtížné si představit některé popisované scény, zvlášť když nerozumíte některým slovům, nechápete význam.Ale máte šanci to pochopit z důkladného popisu a hlavně víte jak to postavy prožívají.Víte co si myslí, jak se cítí a co cítí.Víte o čem přemýšlí, jaké mají problemý, znáte z jejich myšlenek zápory i klady.
A to je důvod pro čtu knihy.Řeknu vám příklad.
Četla jsem knihu, ze začátku mě to nijak neoslovilo, téměř jsem měla chuť ji zahodit, ale NAŠTĚSTÍ jsem pokračovala a jsem za to ráda.Kniha byla napínavá, plná akce a dramatu a emocí, které se projevovaly i na mě.Pokud jste někdy četli falešnou smrt, kdy někdo předstírá umrtí a musí poslouchat ty srdcervoucí nářky příbuzných a vše je tak důkladně popsané, jistě mi rozumíte.Přiznám se, že jsem řvala jak želva, prostě jsem to prožívala až se to podepsalo i na mě.
Naopak film...neříkám, že nebyl dobrý, ale nehnula jsem ani brvou, snad kromě občasného úsměvu.
Stejná scéna, při které jsem si při čtení málem zničila slzné kanálky, jak jsem byla dojatá a zároveň zničená takovým zvratem, mě nechala u filmu chladnou a bez jakéhokoliv projevu smutku.
Takže už mě chápete?Většina dnešní mládeže tohle nepochopí nikdy.Příkladem je zrovna můj bratr, můj pravý opak, já celé dny ležím u knih, on si raději sedne k počítači.Čtení pokládá za naprosto zbytečnou činnost, nebaví ho to, raději se podíve na film nebo děj opíše z interenetu, jako většina jeho spolužáků.Já hloupá mu občas nějakou tu knihu přečtu, i když vím, že lepší by bylo kdyby to dělal on sám.Jenže zároveň vím, že bych ho k tomu nikdy nepřinutila.Mrzuté je, že čte jen málokdo.A přitom to dává tolik nových zkušenosti i když praxe by byla samozřejmě účinější.
Mým jedinným problémem u čtení je, že jakmile objevím nějakou skvělou knihu, po přečtení bych si strašně moc přála být na místě hlavní postavy.Prožít stejné dobrodružství, nechat svůj nudný život být.Jenže vím, že to se nestane, snad jen v případu nějakého holčičího románu o lásce.
Když si to dáte dohromady, čtení mě baví a nikdo na světě mě nepřinutí, abych s tím přestala.I když to není zrovna módní a spousta lidí mě pro toto nechápe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 daniells-life daniells-life | 8. května 2011 v 12:14 | Reagovat

Já se vždycky do toho děje tak strašně zažeru. Pak mě to nutí číct dál,dál a dál a třeba za dva dny mám přečtenou knihu s 302 stranami. A třeba za týden ji čtu znovu, protože se mi to strašně líbilo.

2 Jannie Jannie | Web | 8. května 2011 v 17:01 | Reagovat

[1]: jo to znám já taky dělávám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama