Březen 2012

Horory na dobrou noc 2 - Anthony Horowitz

28. března 2012 v 12:24 | Jannie |  Recenze a kritiky

Jistě můžu říct, že Anthony Horowitz opět popustil uzdu své fantazii a smyslu pro horor. O prvním dílu jsem napsala, že příběhy mi nepřišly úplně jako horory, spíše tajemné a občas strašidelné povídky. Nyní zastávám tentýž názor, to však ale nijak nezpochybňuje Horowitzův talent. Mezi příběhy jsem našla pár takových, které mě opravdu ohromily a vyděsily. Snad to byl i ten mráz, který mi běhal po zádech, ale některé mi nepřišly až tak absurdní. prostě jen...záhadné.
Například příběh číslo dva: Zvuk vraždy. Dívka, která slyší myšlenky svého profesora, jenž se připravuje na vraždu své ženy.
Nebo příběh číslo tři: Spálený. Muž, který je nepřirozeně posedlý opalováním a jeho žena ho v tom až podezřele moc podporuje. Unikátní a nezvyklý konec a kdo to četl, jistě se mnou souhlasí.
Dále příběh číslo osm: Šikmý dům. Neobvyklý nápad, dobře zpracovaný a naprosto děsivě nechutný. Sekačka! Muž se chce zbavit své protivné a marnotratné ženy, ale nedokáže do udělat sám. A tak tento úkol přenechá domu, ve kterém každá žena zemřela.
Také se mi líbil příběh A telefon zmrtvěl, ale tam se dal po pár řádcích a s trochou představivosti konec očekávat.
Hrůzu ve mě ovšem vyvolal Výtah. Opravdu hmatatelnou hrůzu. Ačkoliv byl ten chlapec rozmazlený a byl to doslova spratek, bylo mi ho trošku líto. A taky mi nejde do hlavy, jak jej stihly rozebrat za jedinou minutu, než výtah dorazil nahoru. Každopádně mi ale po zádech běhal mráz a kolem se procházel strach, přiznávám.
Také mě pobavil konec: Ten nejkratší horor, jaký byl kdy napsán. Vskutku pěkné doplnění tématu :D
Musím říct, že mě, jako nehorovému příznivci příběhy vyhovovaly. Ani nudné ani příliš děsivé (až na pár výjimek), abych se nebála číst i v noci. Takže, kdo je na tom podobně, vzhůru do knihovny pro Horory na dobrou noc 2.
Až si přečtu další díly, určitě opět napíšu recenze.

Moje země

25. března 2012 v 18:04 | Jannie |  Téma týdne
Tam, od Karpat v kotlině
se Česká země skví
v zelenící se dolině
tkví ono tajemství.

Kde bere se ta hrdost
jíž dmou se prsa Čechů
a nevídáná tvrdost
když brání národ svůj.

Kde bere se ta pýcha
s níž halasně pronášíme
slova plna chvály
co o zemi naší víme.

Město, jež je skvostem
Libušiny zvěsti
každý, kdo jest hostem
zví české pověsti.

Tohle je náš národ
jež perníků je králem
piva je tu hojně
i hokeji my vládnem.

A tak s chloubou velkou v srdci
klidně můžu říct
"Co přát si mohu víc
jsem Čech a toto jest má země."

Popisky do menu *1

24. března 2012 v 11:27 | Jannie |  Ostatní grafika
Rychlé, jednoduché popisky do menu k zelenému layoutu. Přiznávám, žádné mistrovksé dílo, ale co chcete od photofiltru.



Krystalové pozadí

23. března 2012 v 20:11 | Jannie |  Ostatní grafika
Nevím, jak bych tohle měla nazvat. Prostě si s tím dělejte cokoliv dle libosti. Zdroj nemusí být. PS: Moje první slušná dvouminutová práce v GIMPU :D Hurá

PHOTOGRAFICKÁ DROGA - 5.ČÍSLO

12. března 2012 v 10:24 | Jannie |  PHOTOGRAFICKÁ DROGA
Další PG je tu a tentokrát s novým systémem fotografií - abyste si je mohli lépe prohlédnout. Podle mě je lepší, když vám je sem dám samostatně a ne jako dřív dvě v jednom formátu. Pak už je mi trapné se opět omlouvat za zpoždění, prostě PG bude zveřejňováná kole 11. :) Jinak si užijte březnové pestré číslo.









MHD - Nesnáším řidiče

6. března 2012 v 20:34 | Jannie |  Téma týdne
MHD - městská hromadná doprava... Nu, pojí mě s ní mnoho zážitků a vzpomínek. Jistě se vám už někdy stalo, že nastoupil revizor a svým přísným: "Lístek prosím." vás vytrhl s příjemného nicnedělání. Hledáte lístek v peněžence a on tam, na místě kam jste si jej ani ne před pěti minutami dávali, je pryč. Hledáte a hledáte... Tohle se mi NAŠTĚSTÍ nestalo. Ale i tak mě lidé, které cokoliv spojuje s MHD nehorázně štvou.
Nejvíce ovšem řidiči. Když se setkáte s typy, které berou svoji práci natolik vážně, že po vás chtějí průkaz na ověření věku pokaždé, když nastoupíte, ačkoliv jedete už alespoň po sté za rok... sžírá vás vztek? Mě tedy ano. Vzhledem k mojí výšce má většina řidičů pocit, že se vydávám za někoho, kdo nejsem. Ó ano, bylo dnů před patnáctými narozeninami, kdy na moji výzvu, "žákovské jízdné tam a tam" reagovali důkladným prohlížením mojí průkazky, zkoumáním podoby a nedej bože ověřování některých nejasných informací jalovým vyptáváním. Nejeden si vzal brejličky...
Proto se tedy nedivte, že mě takoví lidé upřímně štvou a je nanejvýš trapné tam stát, čekat až řidič upokojí svou podezřívavost, zatímco za vámi stojí netrpělivá řádka ubrblaných stařenek či studentíků...
Člověk by čekal, že po obdržení studentského průkazu se situace zlepší, ale ne! Nedají si říct a nedají! Jako by ignorovali fakt, že platím více, než dřív, tedy by měli být naopak spokojení.
Mým zvlášť neoblíbeným řidičem se stal postarší plešoun s brýlemi, který splňoval všechny tyto výše popsané nepříjemnosti do puntíku. Pokaždé, když nastoupím, má přímo tupé otázky. Asi dvakrát se mě zeptá, jestli odtud můžu jezdit. Potom následuje otázka, jestli tu můžu nastupovat. Civím na něho jako na blázna. Ačkoliv jsem nastupovala jediná, ani ne pět metrů dál byla JASNĚ VIDITELNÁ zastávka. Opravdu, mám tohle zapotřebí?
Bohužel mi nezbývá nic jiného, než občasné nepříjemnosti vytrpět, ale řeknu vám - nikdy si nepřejte potkat se s takovými řidiči. Podezřívají vás, vyptávají se, hledí na vás, jako byste doklady zfalšovali a ještě si z něj dělali srandu, ale vy prostě domů musíte.

AVATAR

3. března 2012 v 16:13 | Jannie |  Herci-Filmy
Poslední dobou mám spoustu nápadů a grafika mě baví víc než předtím. Vytvořila jsem pár designů, ale nastavovat se mi chtěl jen AVATAR. Jistě každý z vás zná ten podle mě úžasný film. Takže pokud AVATAROVÁ mánie (jestli vůbec někdy nějaká byla) ještě nevymřela, jistě tento design ocení. A pokud ne...svěřte se do komentářů ;)