Ke shlédnutí tohoto filmu jsem se odhodlala hlavně díky doporučení kamarádky
Scriptin. Seděly jsme tak po odpoledním vyučování na lavičce a povídaly si o slávě a oblíbenosti Johnnyho Deppa. Scriptin mi navrhla pár filmů, na něž bych se měla podívat, protože v nich prý výborně hraje. (Například Karlík a továrna na čokoládu, v němž jsem na Johnnym spozorovala první sparrowovské moresy.) Ale hlavně mezi ně patřil právě Střihoruký Edward.
Popravdě jsem tomu moc šancí nedávala, ale stáhla jsem si jej, už jen proto, že hravní roli obsadil mladičký Johnny, který je podle mě hercem na svém místě. Stala jsem se jím přímo posedlou poslední dobou. Všechny jeho slavné filmy mě opět usvědčili v mém názoru, že on má vážně talent. A to ještě nemluvím o Pirátech z Karibiku, v nichž si lepší hlavní postavu vybrat nemohli. Tak mně napadá, že Johnny většinou zaujímá právě ty hlavní role, a podle mě by mu ani nějaká vedlejší moc neslušela.
Ale abych se vrátila ke Střihorukému Edwardovi...Film ve mě zanechal spoustu dojmů a já si ho další den musela pustit zase. Prosím ty, kteří Johnnyho neradi vidí ve filmu, ať v tuto chvíli přestanou číst a zdrží se všech komentářů typu, jak jsem si to mohla pouštět dvakrát. Ale je to pravda, pouštěla. Zaujala mě jak Edwardova postava, tak ono křehké pouto, které se vytvořilo mezí ní a Pegginou dcerou Kim. Myslím, že šlo zčásti a jakýsi ochranitelský pud z její strany a touhy ve všem jí pomoci a jistého okouzlení ze strany jeho. Zpočátku se ho možná bála, ale později jí jistě připadal tak zranitelný a plachý.
Zlomovým bodem se podle mě stala krádež u Kimina přítele Jima, který ji narafičil u sebe doma schválně, kvůli přehnaným opatřením svých rodičů. Vina padne později na Edwarda. Kim se mu omlouvá, že mu neřekli o tom, že jde vlastně o Jimův dům, avšak on ji překvapí odpovědí, že o tom věděl. Proč to tedy udělal? Protože to chtěla.
Mohlo by se zdát, že vztah mezi krásnou Kim a zjizveným a ustrašeným Edwardem je nereálný. Ale právě takové vztahy bývají nejhezčí.
Ve filmu mě překvapovalo chování Joyce. Její svádění a podlézání mě až rozesmívalo. Hlavně ta scéna v salonu. Ten Edwardův zděšený výraz mě až přiměl litovat ho, chudáčka. Ale ty fámy, které potom roznesla, baba jedna. V tomhle případě by se dalo uplatnit přísloví, za dobrotu na žebrotu. Keříčky jim může stříhat, psiskům tvořit nové střihy a je oblažovat novými účesy, ale jakmile se dostane do potíží, přestanou o něj jevit zájem. Štěstí že Peggy měla tak dobrotivou a obětavou povahu a Kim byla alespoň trošku po ní.
Závěrečná scéna mě ohromovala a dojímala zároveň. Jim dostal, co si zasloužil a Edwardovi a Kim nakonec bylo souzeno být rozděleni. Možná to tak byl lepší. Jemu bylo lépe o samotě, bez doteku civilizace a otravných lidí a ona se zbavila postu vyvrhela, že má v rodině údajného "zloděje a násilníka".
Génius Tim burton přesně vystihl podobu malého městečka, v němž je to přeplněno drbnami lačnícími po nových událostech, pilně pracujícími muži a také jednou závislačkou na víře v Boha. Dosadil herce, bez nichž by film nebyl tím, čím je. Ale to hlavně bez Johnnyho Deppa. Protože bez jeho ustrašeného výrazu a ochotě ve všem pomoct, bez jeho úsměvu, bez něhož bych ho snad ani nepoznala, by Střihoruký Edward nebyl tak pěkným příběhem o tom, jak se zrodil sníh...