Všechno tak rychle utíká...

20. června 2012 v 12:07 | Jannie |  Deníček


Čas je k nám ke všem neúprosný. Běží neustále kupředu, nikdy se nezastaví, nikdy se nevrátí zpět. Představuju si ho jako muže v kondici, který má neustále chuť běžet. A on běží dál a my se vláčímě za ním se svými osudy a břemeny.
Připadá mi to tak, jelikož jsem si opravdu myslela, že poslední rok s mojí třídou potrvá dlouho. Klidně i celou věčnost. Začátek roku byl plný nadšení a očekávání, kolik vzbudíme pohoršení a stížností naším nemravným chováním během roku. Jak budeme zlobit učitele, jakkoliv jim znepříjemňovat výuku a kazit si dobré pověsti. Avšak téměř vše z toho vzalo za své a my i tak celkem dbali na učení (mluvím za sebe a bližší okolí, samozřejmě ne o všech, protože ne všichni si brali k srdci, že jde o poslední půlrok, který jde na zápis na přihlášku). O pololetí jsme si řekli, že na školu "sereme" a nyní už zbývá jen příprava na přijímačky. Doba poklidu a míru po nich byla zatím v nedohlednu, ale i ta přišla. A i tehdy jsme se nikdo nedrželi svých slov a známky, ačkoliv jsme si trošku zhoršili, jsou stále na úrovni.
A teď přišly ty poslední dny, které strávíme společně. Nějak se s tím nedokážu smířit. Nějak si nedokážu uvědomit, že po prázdninách se uvidíme maximálně na rozlučáku a pak už je to v rukou náhody. V pondělí a v úterý jsme strávili na vizovické Revice a já si uvědomila, že mám bezva třídu a bezva spolužáky (alespoň většinu) a že je vlastně opustit nechci. Špatně se seznamuju s novými lidmi, takže nevím jak budu vycházet se spolužáky na střední škole.
Čas utíká rychle. Bere i dává životy, bere i dává štěstí. Rozhodně nerozdává karty spravedlivě a nám jenom zbývá mu být neustále v patách. Následovat ho. A stárnout. Možná si říkáte, že když je mi patnáct, tak nemám o stáří ani tušení. Je to pravda, nemám. Ale jednou ten čas příjde, jednou se postavím sama na nohy a pocítim ten zub času. Protože všechno tak rychle utíká...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 20. června 2012 v 14:57 | Reagovat

Máš naprostou pravdu. Nemůžu uvěřit, že nějakých 9 let už uběhlo a dokonce teď dokončuji i prvák. Strašně to ubíhá. Je to neuvěřitelné a člověk ten čas prostě nezastaví.

Nádherný a pravdivý článek!

2 Scritin Scritin | Web | 20. června 2012 v 22:29 | Reagovat

No jo, mi povídej, jsem si říkala, že to bude strašně dlouho trvat a pak už bylo polotí a letělo to jak z kopce, ale bude to ode mne hnusné, ale těším se, až z tama vypadnu. Po některých se mi bude chvilku stýskat, ale zbytek mám u prdele.

3 Vendy Vendy | Web | 23. června 2012 v 21:54 | Reagovat

Moc pěkné zamyšlení. Pořád spolu a najednou všichni pryč...
Ale tenhle smutek brzy odplave, protože přijdou nové zážitky, noví spolužáci, noví profesoři. To neplácám jako chabou útěchu, to je prostě fakt... :-)

4 Jannie Jannie | Web | 24. června 2012 v 1:03 | Reagovat

Děěkuji za komentáře |:))
Vendy, snad máš pravdu a ráda bych tomu věřila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama